Při propočítávání výkonnosti je nesmírně důležité vědět, jak se měří v profesionálním investičním průmyslu ukazatele výnosu v poměru k riziku, tzv. rizikově očištěný výnos. Jinak řečeno za pomocí jakých nástrojů vyjádřit hodnotu výnosu na jednotku postupovaného rizika. Výnos lze vyjádřit obvykle jako průměrný roční výnos. Avšak rozdíly v interpretaci pak mohou nastat u statistik rizika. Měřit toto ukazatelem volatility výnosů, propadem v equity křivce programu/ aktiva, či určitým hybridem těchto dvou? Mnohdy se v učebnicích vyskytuje, že např. Sharpeho poměr je jednoznačně to, jak měřit rizikově očištěný výnos. V praxi, jak si ukážeme, můžeme však narazit na některé překážky 100%-ního spoléhaní se na tento poměr, a proto se investiční profesionálové dívají vedle Sharpeho poměru také na více indikátoru,  jako Sterling, Sortino nebo Calmar ukazatele. Ale pojďme si postupně tyto ukazatele popsat.

Sharpeho poměr

Tento poměr byl vyvinut v r. 1966 laureátem Nobelovy ceny Williamem Sharpem (původně nazváno jako poměr výnosu a volatility). Je dnes v podstatě standard pro měření rizikově očištěného výnosu. Měří dodatečný průměrný výnos po odečtení roční bezrizikové úrokové sazby (bezriziková sazba je obvykle vyjádřena ročním výnosem amerických státních pokladničních poukázek T-Bills) v čitateli a volatilitou vyjádřenou směrodatnou odchylkou na roční bázi.

Tudíž můžeme psát následující:

Sharpeho poměr = (průměrný roční výnos – roční bezriziková úroková sazba)/roční směrodatná odchylka