Pro investiční profesionály je z důvodu neustálé potřeby zdokonalování se a také přizpůsobování se měnícím se tržním podmínkám nutné kontinuálně studovat jak akademické studie, tak příspěvky kolegů z praxe. Jedním z příkladů druhé varianty je kniha od CIO Harris Private Bank Jacka Alblina: Reading Minds and Markets, Minimizing Risk and Maximizing Returns in a Volatile Marketplace. V ní popisuje pět faktorů pro uplatnění disciplíny v investičním rozhodování:

  1. Momentum – je dobré následovat trend.
  2. Ekonomika – směr a síla vývoje ekonomiky jsou klíčové, jestliže začíná ztrácet v růstu, pak není dobré investovat do akcií. Nicméně pokud se nachází hluboko v recesi, pak postupný návrat k rizikovému apetitu je signálem k zvýšené angažovanosti do akciového portfolia.
  3. Následování likvidity – zde patří ono klasické:  Nebojuj s centrální bankou! Dokud dodává likviditu do ekonomiky, nakupuj akcie, pokud začne utahovat, je čas nákupy omezit.
  4. Psychologie – trhy jsou vždy poháněny buďto strachem nebo chamtivostí a je dobré rozpoznat, který z těchto sentimentů v daný moment převládá.
  5. Fundamentální hodnoty a valuace – velmi vysoko ohodnocené akcie předpokládají výrazně zvýšenou výkonnost v budoucnu, která se málokdy vyplní, je lépe se klonit k titulům s nízkou valuací.

Dnes bych se rád věnoval prvnímu faktoru a to trendu, jelikož je to, co za téměř 15 let mé investiční praxe se stovkami strategií v průměru vždy fungovalo a fungovat bude nadále. Vezměme si například dluhopisový trh. Je dobré si připomenout bývalého předsedu FED-u Paula Volkera, který umožnil svou měnovou politikou například výnosům do splatnosti 10-ti letých amerických vládních dluhopisů vzrůst počátkem 80. let přes 15% a následně pak 30 let došlo k jejich postupnému poklesu, což je charakterizováno jako období dluhopisové cenové „rally“ (dlouhodobého nádherného trendu) až v podstatě do dneška, kdy se výnos do splatnosti pohybuje kolem 2%. Kdo po těchto 30 let nakupoval dluhopisy, jistě neměl problém s postupně klesajícími kupóny u nových tranší, jak šly úrokové sazby níže, protože toto bylo více než bohatě vynahrazeno cenovou apreciací těchto papírů. To znamená celkově sečteno, kupóny a kapitálový zisk vytvořily průměrné roční zhodnocení vládních dluhopisů téměř podobné akciovému trhu a to kolem 7% nominálně s minimálními drawdowny kolem 10% v porovnání s akciovým trhem. Dnes je situace inverzního charakteru, úroky jsou kolem nuly a do budoucna budou zřejmě jen růst, jak ekonomiky začnou opět solidněji růst a inflační tlaky se budou zvyšovat. Tudíž možný je pak spíše trend dolů, avšak dluhopisy, zvláště vládní, hrají podstatnou roli v portfoliích mnoha veřejných a privátních subjektů a ty jistě o jejich rychlou depreciaci ceny zájem jistě nemají.

Akciový trh (minimálně v USA) dlouhodobě jistě poskytuje „free lunch“ ve formě „zaručeného“ trendu nahoru, ale jen a pouze ve velmi dlouhodobém horizontu (pokud nemáme štěstí a nezačali jsme vstupovat přesně od dubna 2009). Je známo, že po mnoho let se, zvláště po prasknutí bublin, dokáže pohybovat i 50 a více procent níže z předchozího vrcholu. Při současných valuacích (například prof. Shiller podle svého CAPE poměru, vidí fair hodnotu u indexu S&P 500 i kolem 1300 bodů) je otázkou, kolik může dále trh poskytnout zhodnocování na nadcházející roky, poté, co zaznamenal fenomenální výnosy předchozích let (například Ray Dalio z Bridgewater Associates odhaduje nominálně 3-4% ročně pro nadcházející léta). Z tohoto titulu je dobré rovněž dále diverzifikovat do nízko nebo lépe nekorelovaných strategií s klasickými nákup a drž klasických aktiv, jako jsou akcie a dluhopisy.

Strategie pro zvýšenou volatilitu